O možnosti hrát na mistrovství světa v ping pongu lidí postižených Parkinsonovou nemocí jsem se dozvěděl v kroužku seniorů hrajících stolní tenis ve Staré Boleslavi. Diagnózu, Parkinsonova nemoc, mám od roku 2024, kdy mi bylo 70 let. V rámci získávání informací o PN, jsem narazil na články o blahodárném účinku hraní stolního tenisu. Jako bývalý aktivní hráč jsem vylovil ze dna skříně pálku a znovu jsem se po 15 letech pustil do hraní. Po roce přátelského hraní s věkově rovnocennými jsem se odvážně v srpnu přihlásil pořadatelům 6. mistrovství světa porkinsoniků v italském letovisku Lignano Sobbiadoro. Kromě přihlášky do soutěže jsem vyplnil i dotazník, který později sloužil k zařazení do jedné ze tří výkonnostních kategorií.
Mimo mé maličkosti se z ČR na MS přihlásili ještě Milan Dufek a Eva Korbíčková z Brna a na poslední chvíli Přemysl Kouřil z Ratíškovic. To byla kompletní účast z ČR. V neděli 19. října jsme se sešli na břehu Jaderského moře v letovisku Lignano Sobbiadoro.
Pořadatelé, PingPongParkinson International, tam měli k dispozici dostatek ubytování pro 360 startujících a další početné doprovody. V přilehlé sportovní hale bylo k dispozici na 40 nových stolů značky STAG. Množství stolů a prostoru umožnilo všem účastníkům si dostatečně zahrát.
Prezentace, rozlosování a dojemné slavnostní zahájení proběhlo v pondělí 20. října. Účastnilo se 26 zemí. Nejpočetnější výprava byla z Německa, téměř polovina všech aktivních hráčů. Početné výpravy byly i ze Španělska, sousedního Slovinska, domácí Itálie a překvapivě i z Izraele.
Startovní pole 260 mužů a 100 žen bylo rozděleno na 3 kategorie, podle věku, míry postižení, schopností a předchozí praxe. Soutěže byly v úterý 21. října rozehrány skupinovou fází. V čtyř až šestičlenných skupinách se hrálo systémem každý s každým. Ti, kteří se umístili v horní polovině pak postoupili do hlavní soutěže, ti, kteří se umístili v dolní polovině, pak hráli soutěž útěchy. Obě soutěže, hlavní i útěcha, se pak hrály vylučovacím způsobem na jednu porážku. Celkem se během hracího týdne muselo odehrát více než 1500 zápasů.
Naše minivýprava se neztratila. Nejlepšího umístění dosáhla Eva Korbíčková, která s německou partnerkou obsadila v hlavní soutěži skvělé 3. místo ve čtyřhře žen ve 3. kategorii.
V jednotlivcích mužů jsem se v 2. kategorii probojoval do hlavní soutěže já (Zdeněk Brothánek) a skončil v osmifinále mezi 16, a Přemek Kouřil (1. kategorie), ten skončil mezi 32.
Milan Dufek si vedl zdatně v soutěži útěchy, kde bojoval o semifinále.
Eva Korbíčková v útěše žen (3. kategorie) byla mezi osmičkou nejlepších.
Ve čtyřhrách vyhrál Přemek Kouřil s americkým partnerem útěchu v 1. kategorii. Zdeněk Brothánek s polským partnerem ve 2. kategorii postoupili v hlavní soutěži ze skupiny mezi 32, ale tam už nestačili na skotsko-německou kombinaci.
Milan Dufek se slovenským partnerem prohráli až v boji o osmičku ve 3. kategorii.
(Podrobný přehled všech výsledků byste našli na https://www.ttm.co.at/results/pppwc2025/#reports)
Každý zúčastněný sehrál více než 10 zápasů. Po celou dobu trvání turnaje, od 21.října do 27. října, se dařilo perfektně držet časový harmonogram, MS bylo pořadateli výborně organizované a za to jim patří dík.
Atmosféra soutěží byla báječná, organizace, jak už bylo řečeno, byla na vynikající úrovni.
Škoda jen, že účast z ČR byla tak skromná. Jistě by se našlo v ČR mnohem více hráčů stolního tenisu s diagnosou PN, ať již z řady dosud aktivně hrajících nebo bývalých tenistů, či těch, kteří hrají stolní tenis jako terapii.
Příští rok, 2026, se koncem záři koná 7. MS PingPongParkinson v německém Hannoveru. Věřím, že se do té doby dá dohromady početně vyšší komunita, která bude reprezentovat ČR. Všem, jichž se to může týkat, doporučuji tento emotivní zážitek. Bojovat aktivně, o ať již jakékoliv umístění, ve skupině sobě rovných, se stejným hendikepem, to je adrenalinový zážitek, který Vám ulpí navěky v paměti.
Hannover 2026 je dosažitelný přímým vlakem z Prahy. Otázka potřebných prostředků je otevřená.
Při nové vládě ČR vzniká i ministerstvo sportu, takže třeba uvidíme …
